Pacient, nebo spotřebitel?August 20, 2007December 29, 2014admin

Chodit k zubaři není rozhodně nic příjemného. Pokaždé však jdeme k zubaři jako pacienti, kteří požadují péči ať preventivní, či akutní. Zkusili jste někdy jít k zubaři také jako pacienti spotřebitelé? Zeptali jste se někdy, kolik a za co se platí z našeho zdravotního pojištění či dostává-li se vašim zubům péče, kterou potřebují? Máte na plomby nebo dentální protézy nějakou záruku? Otázek se nabízí víc.

Každý z nás dříve či později bude muset navštívit zubního lékaře. Podle rozsahu péče a výkonů nám bude každý takový „zákrok“ účtován a podle jeho charakteru můžeme být vyzváni, abychom se na úhradě za ošetření větší či menší sumou podíleli. Většina běžných zákroků se stomatologovi hradí ze zdravotního pojištění. Pokud však budete požadovat určitý nadstandard, například na přední zuby bílou plombu, nepochybně bude lékař požadovat poplatek. V takovém případě samozřejmě má pacient právo vědět, za co všechno platí.

Často se uvádí jako příklad z praxe Německo, kde je v současné době uzákoněna povinnost stomatologů rozúčtovat fakturu za zákrok a jasně uvést, jaká částka připadá na konkrétní část zákroku, například náklady na zhotovení věci v laboratoři a náklady na práci samotného lékaře. Podle názoru Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) má podobné právo i český pacient jako spotřebitel využívající určitý druh služby.

Pacientovi by měla být poskytnuta předem jasná informace o tom, kolik korun dostane zubní laboratoř za vytvoření např. celokeramické korunky a tolik korun si vyúčtuje zubař za její následnou implantaci. Podle toho by měl mít možnost se rozhodnout, zda tento zákrok podstoupí či nikoliv. Po provedení zákroku je samozřejmé, že pacient dostane všechny potřebné údaje písemně vyfakturované. Před tímto postupem názor některých představitelů stomatologické komory („Nejsme přece v Německu!“) rozhodně neobstojí.

Častým nešvarem stomatologů je záměrné provádění dražších a náročnějších zákroků, než pacient skutečně k ošetření chrupu potřebuje. K odbourání tohoto jevu by mohla vést větší informovanost v řadách laické veřejnosti. Cesta k sebevědomému pacientovi i spotřebiteli je stejná – informovat se o problematice a nechat si v případě nejasnosti všechno vysvětlit. Jedině tak se nestanou snadnou kořistí lépe informovaných „poskytovatelů služeb“.

A jak je to se zárukou na stomatologické zákroky? Záruční doba po provedení stomatologického zákroku je pouze 6 měsíců – podle občanského zákoníku (§ 644 a násl.) se jedná o zhotovení věci na zakázku. Po této šestiměsíční záruční době nemůže pacient následně vůči stomatologovi uplatňovat žádná práva vyplývající z odpovědnosti za vady. Nebude-li však pacient s prací svého stomatologa spokojený, pořád ještě může sáhnout ke krajnímu řešení – odejde ke konkurenci.