Odborné školství není odpadAugust 30, 2005December 29, 2014admin

Čím se Mezisvazová asociace učňovských zařízení zabývá?

Naše asociace vznikla v roce 1990, kdy docházelo k základnímu přerodu celého vzdělávacího systému. Další existence učňovského školství byla v tu dobu velice ohrožena, protože dostalo nelichotivou nálepku jakéhosi „odpadového školství“. Vznikl tým zástupců odborových svazů, které měly učňovská zařízení. Asociace se snaží o držení učňovského školství v rámci vzdělávacího systému. Dnes je do její činnosti zapojeno šestnáct odborových svazů.

Zásadním výsledkem je už to, že učňovské školství vůbec existuje a je alespoň v takovém stavu, v jakém je. Dodnes je to neutuchající boj o zachování systému učňovského školství a systému vzdělávání pracovníků.

Učňovské školství, které u nás do roku 1989 fungovalo, bylo podle vašeho názoru dobré? Jaké jsou v současnosti jeho hlavní problémy?

Systém byl v minulém období v zásadě dobrý. Bohužel při likvidaci státních podniků po roce 1990 se většina firem nejdříve zbavila učňovských zařízení coby jakési přítěže. Dokonce v té době dostalo učňovské školství nálepku „starého systému“. Bohužel i někteří zaměstnavatelé byli vedeni myšlenkou, že na trhu práce je dost řemeslně vzdělaných lidí, a bude-li nejhůř, přijdou zahraniční dělníci, kteří zde budou pracovat. Podcenění myšlenky vzdělávacího systému dospělo až ke krizové situaci. Na trhu je dnes naprostý nedostatek odborně vzdělaných lidí, kteří dříve vycházeli z učňovských škol.

Co může tato situace přinést a kdo by ji měl korigovat?

V době, kdy byl o učňovské školství nezájem, bojovaly o jeho zachování výhradně odbory. Ani ministerstva hospodářství a školství neměla zájem, aby takový systém školství zůstal zachován. Nikdo neměl zájem, aby se děti, které vycházely ze základních škol s horším průměrem, vyučily řemeslu. Liknaví byli i zaměstnavatelé, přestože jsme je varovali a upozorňovali na toto nebezpečí. Generace řemeslníků staršího věku odešla do důchodu a ve strojírenství a stavebnictví je dnes katastrofální propad odborných řemesel. Dohánět se bude dlouhá léta. Odešla také řada pedagogů a mistrů odborné výchovy, kteří nebyli dostatečně ohodnoceni, takže si našli práci jinde. I generace vzdělavatelů byla velice oslabena a složitě se dnes doplňuje.

Jak by se podle vašeho názoru mohla situace v učňovském školství zkonsolidovat?

Dokázali jsme udržet tripartitní pracovní tým u ministerstva školství a snažíme se znovu oživit širokou debatu o nutnosti vzdělávání v odborném školství. Velmi intenzivně jednáme s některými institucemi, jako je například Národní ústav pro odborné vzdělávání. Bohužel i veřejnost byla naočkována jedinou myšlenkou, že děti musí získat nejvyšší možné vzdělání. Spousta dětí ovšem nedosahuje vzdělanostního průměru už při výstupu ze základních škol. Celý systém vychází z toho, že žák je pro školy finančním přínosem. V rámci boje o něj jsou proto velice intenzivní nabídky středních škol – pro systém odborného školství proto moc dětí nezbývá. Na trhu práce začíná být dnes dramatický nedostatek adeptů pro tyto typy vzdělávání. Je proto třeba začít rodiče přesvědčovat, že dítě, které není vhodné pro vzdělávací systém typu gymnázií, ale je zručné jinak, by se mělo vyučit v oboru, který mu vyhovuje. To je ale běh na dlouhou trať. Musíme i zaměstnavatele tlačit k tomu, aby také finanční nabídka pro budoucí řemeslníky, kteří se vyučí, byla zajímavá.